M. Brumovský, O. Rada Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 1991, brožovaná, pěkný stav. Roubenky, konstrukční a dekorační užití dřeva, restaurování.
Bohumil Dobrovolný a kolektiv SNTL, Praha, 1961, celoplátěná vazba, rozsáhlý svazek 927 stran obsahuje v úvodu kapitoly z matematiky, fyziky a elektrotechniky – přesné návody na výpočty měření apod., veškeré informace o čtení výkresů, vše o zpracování jednotlivých druhů kovů a materiálů, nátěry, i materiály jako kůže, kaučuk, sklo, slídy atd. Hlavní kapitoly jsou velmi podrobně rozepsány. Ruční a strojní obrábění (včetně dřeva), tváření , tepelné zpracování, svařování, slévárenství, montáže, povrchy. Zakončeno přehledem strojírenství – všechny druhy motorů – parní, vodní. Kniha je naprosto podrobnou učebnicí pro - jak řemeslníky, tak restaurování, kovolitectví a umělecké řemeslo mnoha oborů. Desky a ořízka jsou zašlé, jinak je knižní blok v pěkném stavu.
Alois Jilemnický Mileta, 1970, Hořice v Podkrkonoší, vázaná s přebalem, 191 str., ten nese mírné známky užití jinak pěkný stav. Textilní výroba v celé oblasti Krkonoš a jejich podhůří má bohatou tradici. Nejstarší hořické privilegium tkalcovského cechu pochází již z roku 1545. Výrobky místních předláků a tkalců byly prostřednictvím tzv. faktorů skupovány norimberskými a později především anglickými a holandskými velkoobchodníky, kteří českým plátnem zásobovali Evropu i zámoří. V 30.letech 18.století představoval vývoz českého plátna a příze téměř 1/3 všeho vývozu a podstatně tak přispíval k vysoce aktivní bilanci země. V 50. letech byly v Hořicích založeny první dvě mechanizované tkalcovny, které zpočátku spolupracovaly s tehdy ještě hojně rozšířenou domácí výrobou. V roce 1912 existovalo v Hořicích již 6 textilních továren. Firma MILETA vznikla 3. října 1949 reorganizací textilních závodů. Tehdejší národní podnik zahrnoval 10 textilních závodů zpracovávajících bavlněné a směsové suroviny.
I. L. Kober, Praha, 1920 a Šolc a Šimáček, Praha, 1928, dobová vazba, 2 tituly v jednom svazku, množství vyobrazení. Dobové desky černé jsou velmi ošklivé, poničené (viz další náhled). Knižní bloky u obou titulů jsou zase pro změnu v pěkném stavu a čisté. Titulní listy a desky viz další náhledy.
Miloslav Hégr Umělecká beseda, 1941, brožovaná, přebal nese známky užití, knižní blok je v pěkném stavu. Vše o technice malby (pastel, akvarel, gouache, tempera, různé emulze a olej) a výstavba obrazu z výtvarného hlediska. Z obsahu: Materiály a všechny typy barev, pojítka a pomocné látky, podklady, malby na zdi a omítce, mozaika a mnoho dalších. Velmi podrobný návod. Vhodné i pro restaurování starých obrazů, restaurátorství.
Lydia Petráňová, Pavel Štecha Panorama, Praha, 1991, celoplátěná vazba s přebalem, velmi pěkný stav. Kniha souhrnně zpracovává historii a ikonografii domovních znamení v historických čtvrtích Prahy. Podává výklad o historii obrazových znamení na pražských domech, od jejich počátků, kdy měla funkci ryze orientační a teprve postupně se vyvinula k výtvarné bohatosti, až do současnosti, kdy bývají často obnovována i znamení už zapomenutá a někdy jsou využívána i jako poutače pro obchodní účely. Pozn. Zbytky řemeslné symboliky na fasádách pražských domů pocházejí z před-industriální doby, kdy městské řemeslo vskutku mělo zlaté dno. Aby se ochránili před konkurencí a zajistili si výhradní odbyt, začali se mistři jednotlivých řemesel už ve 14. století sdružovat v cechy, vybavené královskými privilegii a cechovními řády. Mistrem se však mohl stát jen měšťan, rozumějte – majitel vlastního domu. V čele cechu pak stál volený cechmistr, který pečoval o důležité listiny a cechovní relikvie. Každý cech vlastnil svůj erb, vyrytý do pečetidla, vyšitý nebo namalovaný na korouhvi i na pohřebním štítu a měl svého „patrona“, svatého ochránce, v některém ze světců. Z praktických důvodů se mistři téhož řemesla zpravidla usazovali v jedné ulici, která pak dostala podle nich jméno. Některá jména se dochovala až dodnes. V dnešní Řeznické a jejím okolí bylo ve středověku na 100 řeznických krámů. Cechy či cechovní bratrstva měly velký charitativní a svépomocný význam. Na památku po nich zůstaly cechovní erby, které obsahovaly typický symbol řemesla, čitelný i pro negramotné. A právě tyto znaky vešly do domovních znamení jako poutače.
Ferdinand Engelmüller Borský a Šulc, 1923, Praha, původní vazba, 525 str. + obrazová část, velmi dobrý stav. Do této doby u nás chyběla podobná kreslířská, malířská a grafická příručka v jednom s uměleckohistorickým úvodem. V úvodní části pojednává o barvách a jejich použití, o pojidlech a ředidlech, o základních kreslířských postupech, také probírá anatomii lidského těla, účinky světla a perspektivu a poté přechází k malířským technikám. Do této kapitoly zahrnul olejomalbu, akvarel, kvaš, pastel a mozaiku. Obšírně se věnoval perspektivě, pomocné vědě malířství. Dokonce napsal kapitolu o restaurování obrazů, kde vysvětluje každý krok v postupu při restaurování. Nakonec se zabýval grafikou – dřevořezbou a dřevorytem, dále litografií a jako poslednímu – leptu. Každá kapitola začíná uměleckohistorických výkladem. Obsahuje i tabulku míchání barev, barvotiskové tabule anatomie člověka aj. Kniha je bohatě doprovázená ilustracemi a množstvím vyobrazení.
Mladá fronta, Odznak odbornosti, 1978, Praha, brožovaná, malý formát, 125 str., obsahuje množství vyobrazení a ilustrací, nevyplněno, pěkný stav. Pionýr, loutky, stínohra, divadlo.
SPN, 1968, Praha, laminovaná vazba, 94 str., součástí obrazová příloha, pěkný stav. Z obsahu: Suchá kresba, papíry, materiály, nástroje, mokrá kresba, grafické techniky tisku z výšky, hloubky, plochy, dekorativní a kombinované techniky aj.
Alena Vondrušková, Vlastimil Vondruška, Jaroslav Jeřábek Artia, 1988, Praha, vázaná s přebalem, 191 str., obsahuje množství barevných fotografií viz další fota, jako nová. Z obsahu např. stavby, roubenky, truhly, zpracovávání textilních plodin a vlny, tkaní, modrotisk, batika, krajka, plastika, keramika, majolika, hračka, zvykosloví, kroje, vinařství aj.